Novela zákona o zadávání veřejných zakázek
11/28/2011 | Miroslav Teichman
Zákon o zadávání veřejných zakázek (č. 137/2006) je v podstatě od svého počátku neustálým terčem kritiky ze všech stran i úhlů pohledu. Novináři i veřejnost mu vyčítají, že je strašně benevolentní, že umožňuje státu nakupovat za nevýhodných podmínek, že je snadné ho obejít. Třeba se vymluvit na některou skutečnost, která umožňuje výběrové řízení zadat jen jednomu uchazeči, nebo zúžit okruh uchazečů třeba losováním.
Subjekty, které musí podle zákona postupovat, si stěžují na vysokou administrativní náročnost a na zdlouhavost procesu nákupu, a to i v případě, že se žádný uchazeč neodvolá. Uchazeči jsou také zatěžováni neustálým sháněním nejrůznějších certifikátů a potvrzení. Navíc jsou ve většině případů požadovány dokumenty poměrně čerstvé a kopie notářsky ověřené.
Před lety většinou stačil prostý seznam referencí s kontaktními osobami. Nyní se stále častěji objevují požadavky na reference potvrzené daným zákazníkem, což vede k další administrativní zátěži nejenom uchazeče, ale i jeho zákazníků.
V listopadu letošního roku došlo v parlamentu ke schválení novely tohoto zákona, což je jev, se kterým se u zákona o zadávání veřejných zakázek setkáváme poměrně často. Z toho se dá usuzovat, že předchozí novelizace nevedly patrně k očekávanému cíli, a nezbývá než s napětím sledovat, zda tato novelizace již bude na delší dobu poslední. Poměrně časté změny tohoto zákona totiž vnášejí na ministerstva a různé úřady řadu problémů a nejistoty, které si v mnoha případech nejsou jisty, zda postupují ve shodě s platným zněním zákona.
Schválené snížení limitů pro povinné vypsání veřejné zakázky zároveň přinese tuto povinnost i na úřady, kde doposud vystačily s jednoduchými postupy při výběru dodavatelů dodávek a služeb do dvou milionů. Bude to pro ně znamenat jistě větší administrativní zátěž a pravděpodobně i náklady na angažování firmy, která se postará, aby vše proběhlo v souladu se zákonem. Budoucnost pak ukáže, zda takovéto obce ušetří a zda úspora dosažená širší soutěží o zakázku pokryje náklady na poradenskou firmu.
Jediná věc, která se zdá jistá a o které téměř nikdo v souvislosti s novelou nepochybuje, je další nárůst administrativní zátěže na straně zadavatele z důvodu širších požadavků pro zajištění transparentnosti výběrového řízení i z důvodů snížení limitů pro povinné vypsání veřejné zakázky. Administrativní zátěž se ale pochopitelně výrazně zvýší i na straně uchazečů, jelikož se bude soutěžit podle zákona výrazně vyšší počet zakázek.
Snížení limitů pro povinné vypsání veřejné zakázky od roku 2014 na jeden milion u dodávek a služeb a na tři miliony u staveb od roku 2014 je jen jednou z mnoha změn. Další poměrně zajímavou změnou v zákoně je významný nárůst objemu povinně zveřejňovaných informací. To by mohlo vést ke zvýšení transparentnosti výběrových řízení i k vyšší kontrole efektivity vynakládaných veřejných financí minimalizací zbytečných investic a nákladů. Zákon ukládá například zveřejnit:
- Informace o konečné ceně veřejné zakázky
- Zadávací dokumentaci
- Smlouvy na částky přesahující půl milionu včetně změn a dodatků
- Zdůvodnění přiměřenosti požadavků na technické kvalifikační předpoklady
- Zdůvodnění předmětu veřejné zakázky
- Zdůvodnění způsobu hodnocení vzhledem k potřebám organizace
- Složení hodnotících komisí
Povinnosti vedoucí k větší transparentnosti jsou však i na straně uchazečů o veřejné zakázky. Týká se to především povinnosti uvádět majetkovou strukturu u akciových společností u uchazeče i významných subdodavatelů. Lepší přístup veřejnosti k informacím o zakázce bude umožněn i díky většímu důrazu na povinnost poskytovat údaje podle zákona o svobodném přístupu k informacím a díky zrušení části zákona, která se týká ochrany důvěrných informací.
Novela také zavádí nový institut – významné veřejné zakázky. Zakázky do této kategorie budou zařazovány na základě organizace, která tuto zakázku vypisuje, a jejího objemu. Půjde o zakázky s objemem vyšším než 20 milionů pro obce do 25 000 obyvatel, hranice postupně bude narůstat až na 300 milionů pro zakázky na úrovni státu. U těchto zakázek bude stanoven výrazně vyšší dohled včetně zapojení expertů odborně způsobilých pro hodnocení takovýchto zakázek.
Poslední změnou, kterou bych rád zmínil, je požadavek na „dostatečnou soutěž“. Zadavatel bude muset znát daleko podrobněji situaci na trhu a bude muset sestavit kvalifikační kritéria, aby jim vyhovovalo alespoň pět firem na trhu. Pokud to nebude možné, bude jeho povinností o situaci předem informovat Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Zároveň bude povinností zadavatele zrušit soutěž, pokud k hodnocení zbydou méně než tři nabídky.
